Galgo, stejně jako další plemena chrtů, je lovecký pes a k lovu byl šlechtěn po staletí, má to tedy zapsáno pevně v genech. I jedinec, kterého charakterizujeme jako „galgo s mírně vyvinutým loveckým pudem“ má podstatně větší lovecký pud než průměrný chlupáč. A tento lovecký pud se může aktivovat v situacích, kdy to nejmíň očekáváte a taková situace Vás může zaskočit.

Chrti, tudíž i galgo, loví na dohled, to znamená, že reagují na optické podněty. To může být utíkající srna, vyplašený zajíc, ale i jedoucí auto na horizontu, jedoucí vlak či dokonce jen kus plastu vlajícího ve větru. Nesmíte vycházet z toho, že pes pozná svůj omyl a uzná, že vlak je vlak, a že ho nemůže ulovit. Může se to stát, ale nemusí, a jsou známé případy, kdy chrt skončil právě pod vlakem, protože ho chtěl ulovit. Dále musíme konstatovat, že jakmile se galgo rozeběhne, tak Vás přestane vnímat. Neslyší a nevidí Vás. Dobré psí školy či trenéři cvičí povel odvolání, který ale platí jen na určitou vzdálenost. Lovící galgo komunikuje maximálně se svými spolulovícími kolegy, ale se svým páníčkem ne, jeho smysly se v tom okamžiku směřují jen na lov. Když se jednou dá do pohybu, tak je jeho odvolání velmi těžké, spíše nemožné. A tak může nastat opravdu krizová situace, protože lovící galgo se pak může těžce zranit o eventuální ploty či větvě v lese, zlámat si nohy, vběhnout pod auto, či se prostě ztratit, protože je schopný v nejkratší době uběhnout takovou vzdálenost, že nemusí být schopný automaticky najít cestu zpět.

Jako ostatní české organizace, které se zabývají adopcemi chrtů, máme v adopční smlouvě podchyceno, že se galgo nesmí pouštět na volno v nezajištěném prostoru. Ovšem nejsme naivní a je nám jasné, že majitelům v eventuálním pouštění na volno nezabráníme a proto apelujeme na smysl pro zodpovědnost všech páníčků a prosíme, aby když už jdou do rizika a galga pustí, tak aby opravdu měli otevřené oči a galga odvolali a vzali na vodítko, než si potencionální kořisti všimne on.